Věda nás baví

Interaktivní a zábavné tábory a kroužky pro děti

Lekce V / 04 - Oko

Cíl lekce:

Žáci dokáží popsat stavbu lidského oka na základě vyrobeného modelu. Vysvětlí, co jsou a kde leží slepá a žlutá skvrna. Dokáží slepou skvrnu pomocí jednoduchého pokusu. Funkci slepé skvrny si dokáží pomocí jednoduchého experimentu.

Zeptejte se Vašich dětí:

  • Jak se jmenuje orgán zraku?
  • K čemu oko slouží?
  • Vyjmenujte části oka, které znáte.
  • Které další smysly znáte?
  • Co je to slepá skvrna a jak se projevuje při vidění?
  • Co je to žlutá skvrna a kde ji v oku najdete?
  • Změní se vaše prostorové vnímání, pokud zavřete jedno oko?

Oko

Lidské oko je párový smyslový orgán reagující na světlo (fotoreceptor), tedy zajišťující zrak (schopnost vidět).


Oko
Obrázek Eye iris od Petr Novák [CC-BY-SA-2.5], via Wikimedia Commons

V průběhu vývoje živočichů došlo k výraznému rozvoji od světločivných orgánů reagujících pouze na existenci světla až po oko „jednoduché“ u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a oko složené např. u členovců. Mnoho živočichů (většina savců, ptáků, plazů a některých ryb) má oči umístěné na přední straně hlavy, což jim umožňuje trojrozměrné binokulární vidění – jednotlivé obrázky z obou očí se skládají do jednoho, který vnímáme. Oproti tomu existuje monokulární vidění, kdy živočich vnímá současně dva rozdílné obrazy, jako např. zajíc nebo chameleon.

Členovci mají zcela jinak vytvořené oční orgány. Je to dáno především jejich velikostí, protože optické vady, vzniklé ohybem světla na panence příliš malých očí, by prakticky znemožňovaly jejich používání. Pro drobné druhy hmyzu by takové oči byly bezcenné, a proto se u nich vyvinuly jiné orgány – složené oči.

Stavba oka

Přední oddíl oka tvoří rohovka, která spolu bělimou tvoří vrchní vrstvu oka. Bělima je tvořena bíle zbarveným vazivem, rohovka je z vaziva průhledného. Rohovka spolu s oční čočkou umožňuje lom světelných paprsků jako optická spojka. Na rozdíl od rohovky dokáže oční čočka regulovat intenzitu optického lomu, ke kterému na ní dochází. K této regulaci dochází pomocí stahů a svalů v řasnatém tělese, na němž je čočka v oku zavěšena.


Stavba oka
Obrázek Eye scheme mulitlingual (upraveno) od Talos, [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons

Funkci optické clony tvoří v oku duhovka. Uvnitř duhovky se nachází kruhový sval. Jeho stahy regulují velikost kruhového otvoru v duhovce panenky. Tak je regulováno množství světla vstupujícího do oka. Prostor mezi rohovkou a duhovkou se nazývá přední komora oční. Ta je vyplněna komorovým mokem produkovaným z úhlu mezi duhovkou a rohovkou.

Vnitřek oka vyplňuje rosolovitá hmota - sklivec. Vnitřní část oka odvrácenou od čočky pokrývá sítnice. Sítnice je tvořena světločivými buňkami (tyčinkami a čípky), ty přetvářejí světelný signál na nervový vzruch. V podélné ose oka se nachází na sítnici místo nejvyšší koncentrace světločivých buněk - toto místo nejostřejšího vidění se jmenuje žlutá skvrna. V místě, kde ze sítnice vystupuje svazek nervových vláken tvořících zrakový nerv, naopak světločivé buňky chybí. Pokud optický signál dopadne do tohoto místa, nejsme schopni ho zaznamenat. Toto místo se nazývá slepá skvrna.

Sítnice je vyživována ze sítě drobných cév - cévnatky. Hybnost celého oka zajišťují okohybné svaly. Procvičováním okohybných a akomodačních (akomodace = zaostřování čočky) svalů je zlepšována jednak jejich vzájemná souhra a také reflexním působením se podstatně zlepšuje výživa všech tkání. Tím je dosaženo například i zlepšení zaostřování a klesá potřeba dioptrických brýlí nebo čoček.

Mechanismus vidění

Struktura lidského oka se plně přizpůsobuje potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici. Všechny části oka, přes které paprsek světla prochází, jsou průhledné, aby co nejvíce zabraňovaly rozptylu dopadajícího světla. Rohovka a čočka pomáhají paprsek světla spojit a zaostřit na zadní stěnu oka – sítnici. Toto světlo pak způsobuje chemické přeměny ve světločivných buňkách (tyčinky a čípky), které vysílají nervové impulsy zrakovým nervem do mozku.


Mechanismus vidění
(Obrázek Eye-diagram (upraveno) od Graft [CC-BY-SA-3.0], from Wikimedia Commons)

Světlo vstoupí přes rohovku do oblasti vyplněné komorovou vodou a dopadá na čočku skrz panenku (zornici, zřítelnici). Ta se pomocí svalů (duhovka) roztahuje a zužuje, čímž reguluje množství procházejícího světla. Pomocí svalů je také regulována čočka, která zaostřuje paprsky, aby se sbíhaly přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz. Celá zbývající oblast oka je vyplněna sklivcem, který udržuje v oku stálý tlak a tím i tvar.  

Slepá skvrna

Slepá skvrna je místo na sítnici, kde zrakový nerv ústí do oční bulvy (nebo opačně kde nerv opouští oční kouli) a ještě není rozvětven na jemná nervová vlákna opatřená elementy citlivými ke světlu. To znamená, že tam nejsou světločivé buňky. Když si řekneme, že v našem zorném poli je místo, které vůbec nevidíme, ačkoli je přímo před námi, nebudeme tomu asi věřit. Copak je možné, abychom si za celý život nevšimli tak značného nedostatku svého zraku? A přece se o tom můžeme docela jednoduše přesvědčit. Mezeru ve svém zorném poli nevnímáme jen ze zvyku. Naše představivost mimovolně zaplňuje toto místo podrobnostmi okolního obrazu. Z dlouhého zvyku však běžně vůbec nevidíme slepou skvrnu našeho oka, stejně jako nevnímáme třeba obroučky brýlí. Kromě toho obě slepé skvrny v našich očích odpovídají různým místům zorného pole každého oka, takže díváme-li se oběma očima, žádná mezera v jejich společném zorném poli není.


Umístění slepé a žluté skvrny
Obrázek Eye scheme mulitlingual (upraveno) od Talos, [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons

Žlutá skvrna

Žlutá skvrna je místo na oční sítnici, kde je největší hustota čípků a tedy i nejostřejší vidění. Leží ve vzdálenosti cca 5 mm od slepé skvrny. Obraz, na nějž se člověk dívá zpříma, se promítá právě do tohoto bodu.


Pokud vás téma zaujalo a chcete se dozvědět více:

Potřebujete poradit? Napište nám na info@vedanasbavi.cz

cancel
helpline kroužky

Můžeme Vám pomoci?

Nedaří se Vám dokončit přihlášku? Pokud máte problém, neváhejte nás kontaktovat:

Email: info@vedanasbavi.cz